55. den - úterý 24. února

Ráno jakoby navazovalo na včerejší večer. Děti jsme do nového dne vítali s tatínkem, což bylo náležitě oceněno :o)) Bylo to tak krásné a veselé, že jsem dnes neodolala a seběhla pro foťák. Míváme celkem často taková pěkná rána. Z toho dnešního je tu dvojice aktů: Ondrášek v křesle

a Markétka na matraci koukající na Ondráška.

Přes noc napadalo sněhu, že se tatínek celkem nadřel, než ho odházel.

Chtěli jsme do MC na zpívání, ale z domu jsme vyšli tak pozdě, že bychom to už nestihli. A do centra bez zpívání se nám nechtělo. Včera nás to tam nějak moc nebavilo. Sluníčka obvykle bývají přitahována druhými dětmi, včera však ne. Markétka si v kuchyňce šplhala a slézala židle, Ondrášek vozil kočárek, vyhazoval nádobí a kontroloval Markétku. Nakonec se oba sešli u nočníků na záchodě.
Tož dnes jsme do centra nešli a místo toho jsme se procházeli. Ač jsme vyjeli v Croozeru v tom sněhu to byla obrovská dřina. Chtěli jsme pofotit v zámeckém parku, ale tam to nebylo ani trochu prohrnuto. Z fotografování tedy nic nebylo. Děti cestou usnuly, ale po příjezdu domů byly už probuzené. A zase se divoce blblo až dítka skončila v bazénku, kde odpočívala do dalšího divokého útoku.

A pak nás ještě navštívila teta Eva s velkým černým psem. Toho jsme ale vyfotit nestačili. Zato Evu s Ondrášem máme :o)

Probuzení po odpoledním spánku bylo nějaké nešťastné. Markétka chtěla objímat maminku, a když ji nemohla objímat, tak strašlivě plakala. Toto přenesla na Ondráška, ale ten se naštěstí dal zachránit tatínkem. Přijde mi, že miláčci prodělávají nějaký prudký emocionální vývoj. Už minulý týden mi přišlo, že si jeden druhého více všímají, vzájemně se hlídají, pokukují po sobě, spolupracují v hrátkách proti rodičům, před usnutím (poté, co zůstanou v pokojíku sami) si povídají, a to dokonce i tehdy, když se jeden z nich zdá být tak unaven, že lehne a okamžitě usne. No a včerejší večer byl takový hodně hodně dobrý, veselý, krásný. A jíst chtějí s námi u stolu ve stejnou dobu, kdy jíme i my (fakt dobré na organizaci :o)). Zkrátka a dobře nám teď citově vyzrávají :o))
Po večeři jsem se zase honili a hráli na schovávanou a bafanou, prohlíželi jsme knížky a naučili se zastrkávat kolečko do příslušného otvoru na mluvícím hrnci a také druhém zastrkávadle.