43. den - čtvrtek 12. února

Ondrášek si šest ráno hraje s vysavačem, který jsme nestihli sklidit, když se večer v deset probudila Markétka i Ondrášek.Ondrášek se poprvé ozval asi ve tři čtvrtě na čtyři, ale to ještě usnul. Pak jsem ho slyšela opět v půl páte a ve tři čtvrtě už byl u mne v posteli a v šest jsme nakonec vstávali. Jsem z toho totálně zaskočená, bo to se u nás normálně neděje.

No a ještě ukázka našeho podvozku. Jdu psát do prodejny, co, za jak dlouho a za kolik jsou schopni s tím udělat :-((Odpoledne jsme letěli v golfkách do Motoráčku, kam jsme přišli v polovině (ale vypadalo to, že spíše 10 minut před koncem; tož platím za celou hodinu nebo je to jak ve škole jen 45 minut ???), ale děti stejně nespolupracovaly, takže to bylo asi jedno :o/. Už jak jsem vyběhla z domu, jsem si uvědomila, že jsme bez foť áku. To mne dost mrzelo, bo jsme se konečně setkali s kamarády, se kterými si dáváme rande už od počátku ledna (ale pozvali nás na návštěvu, tož je navštívíme!! Jinak jsme si v MC celkem pohráli. Ondra opět vozil kočárek, tradičně ten největší, Markétka "kradla" hračky druhým dětem. Domů jsme odcházeli "bohatší" o obr-roh na Markétčině čele. Honila se se svým pětiletým kamarádem a nevybrala zatáčku u lavičky :o( ; :o)
Událostí dne je, že dítka vyšla schody po dvou. A nepomohlo veškeré maminčino vyhrožování. Zkrátka se postavili k zábradli a zapřeni rukama o šprušle vystoupali nahoru jen po nohách :o)) Markétka mi zase při přebalování ukořistila mobil, přiložila si jej k uchu (tak jak se má) a volala "táta ... táta" - a já se opravdu domnívám, že volala tátu, bo to bylo naprosto věrohodné :o)) A taky se nám už osvědčilo to jejich naučené odmítání; odmítli jíst jogurt - Markétka vrtěním hlavy, Ondrášek slovně. A opravdu ho nechtěli (dostanou ho ráno :o)). A maminčina snaha naučit je přitakat byla v případě Ondry korunována úspěchem. Na otázku, zda chtějí banán, Ondrášek kýval hlavou tak, že mu málem upadla (přesně tak, jak ukazovala maminka :oDD). Markétka se tím nezdržovala, jen otevřela pusu a "chramstla".
Moc jsem nefotila (chyběl mi ten můj maličký, stařičký a nemocný kompakt v MC), tak tu mám jen jednu vykulenou (a rozčepýřenou) Markétku :o))
Večer jsme měli návštěvu (2 chlapy). Jeden z nich měl cosi na řetězu na kalhotech. Řetěz se stal předmětem útoku našeho Ondráška :o)) A Markétka se zase musela předvést, jak je silná, a tak opakovaně lezla na pohovku :o)) No a večer jsme ještě všichni čtyři (i s tátou) blbnuli a bylo to velmi veselé, radostné a spokojené. Děti pak bez problémů usnuly a my s tátou jsme také usínaly spokojeně, bo jsme věřili, že tato noc bude zase krásná a spokojená, jak jsme všichni zvyklí.