Oběd jsme z poloviny zvládli v našich židličkách, ale nějak se nám tam nelíbilo, tak jsme si sedli na dospělácké židle. 
Markétka s ledním medvědem.
Ondrášek s autem.
Poté, co jsme s tatínkem uložili dítka k odpolednímu spánku, jsem utíkala na sezení kurzu o respektuplné komunikaci mezi rodiči a potomky. Naprosto mne tam dostalo, že je potřeba vytvořit pro děti nesoutěžní prostředí. Tedy to bych ještě chápala, ale bylo to myšleno tak, že třeba ani ve školce se nesoutěží, popř. v soutěži by měl uspět každý, i kdybychom to měli s těmi nejslabšími doskákat, doběhat v náruči. Touha po uznání je základní lidská potřeba a je žádoucí ji dopřát všem dětem. Takže také při hraní společenských her to postavit tak, aby to nebylo o tom, kdo vyhraje. Tož jsem si vzpomněla na tu mnohokráte vyslovenou větu "Musíš se naučit prohrávat" a přitom naučit se prohrávat může jen ten, kdo má uspokojenou potřebu po uznání. Ubohé děti. A já jsem ještě takový škodolibec, "Člověče, nezlob se" hraju tak, abych vyhodila co nejvíce jíných figurek.Jo a taky jsme dále pokračovali v ukázkách neefektivní komunikace. Mezi nimi bylo i kázání, kdy v klidu vysvětlíme dítěti problém a jsme na sebe hrdí, jak jsme to pěkně dokázali. Ó, jak já se styděla. Bo já to s oblibou praktikuji na cizích dětech. A jak nejsem rodič, tak mne ani do háje poslat nemohli ...
Doma na mne čekal tatínek s dítky. Tak jsme dali prso a šli spát. Ale v deset se strhl křik. Tatínek Ondráška uspal do půl hodinky a Markétka ležela se mnou v posteli až do půl dvanácté. A to jsme ještě netušili, co bude ráno :o)
2 commentaires:
Teda, tak ti Kristy nevím, ale já tak úplně s tím řečeným nesouhlasím. Myslím, že se opravdu musí naučit prohrávat a nesoutěžní prostědí je sice krásná věc, ale...utopie. Takhle to prostě v životě nechodí a podle mě, musí být děti připraveny na normální běžný život....Samo, když jedna věc mu nejde a "nevyhrává", tak příště dělat něco, v čem zase ono vyniká---tak podle mě dosáhne jak uznání, tak toho druhého.
Blani, tam jde o to, že dítě s vybudovanou sebeúctou a sebevědomím je schopné přijmout prohru. Taky na to potřebuje být trochu vyspělé. Takže tím, že ho nebudeme připravovat na tvrdý život od malička, ale pomůžeme mu vybudovat ten základ, bude nakonec na život připravené lépe. Navíc je dobré, aby alespoň v rodině mělo děcko zázemí a nemuselo se stresovat honbou za uznáním. No a navíc ta touha po uznání vede k tomu, že člověk (nejen) dítě se naučí podvádět. Prostě uznání za každou cenu. ... ale pro mne samotnou to bylo dost překvapením, a jsem dost zvědavá, jak se mi nově získané poznatky bude dařit "zavádět do praxe" :o))
Enregistrer un commentaire