Po vánočních svátcích se nám děti tak trochu osamostatnily. Rozchodily se a celkově vyspěly. Opravdu mne velmi překvapilo, jak významný předěl v životě člověka je chůze. Ten přechod ze čtyř na dvě je patrný už ve výrazech jejich tváří. Najednou jsou mnohem samostatnější. Každý den nestačím zírat i nad úrovní jejich (naší) vzájemné interakce. Nestíhala jsem to zaznamenávat a teď mne to mrzí. Martinovi do práce jsem několikrát denně volala překvapující okamžiky. Člověk by asi zíral i na jedno děcko. A co teprve, když jich máte více ...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire