29. den - čtvrtek 29. ledna

Včera jsem byla na dalším sezení kurzu o tom, jak docílit kýženého chování u dítěte, aniž bychom mu udělovali rozkazy, příkazy a pokyny, tj. jak s ním komunikovat s respektem. Jako s člověkem. Ono totiž dítě není jiný živočišný druh. Celé je to vskutku smysluplné, ale není to jen o jednoduché změně komunikace, ale vyžaduje to změnu u člověka samotného, bo v sobě máme hluboce vryté stereotypy. Člověk se nějak chová, i když se zrovna tak chovat nechce, jen proto, že se NEUMÍ chovat jinak. Bude to určitě stát hodně úsilí. No ale pryč ze včerejška k dnešku.
Tož dnes miminka vstávala netradičně již v šest hodin, takže ve čtvrt na devět už byla v kočárku na zahrádce a znovu spinkala. A maminka měla příležitost najít si nějaký jiný objekt na focení ... svou pučící orchidej na okně podesty ;-)

Miminka se probudila v jedenáct a hned našla zapomenutý ovladač.

A oni už moc dobře vědí k čemu ten ovladač je. Jen se podívejte, jak zkušeně ho ovládají :-)

Pravda vkus na televizní pořady máme odlišné, ale proč ne. On ten Felix Slováček s Karlem Gottem před padesáti lety taky není špatný :-)))
Ještě detailní záběr na Markétku ovládající ovladač :-)
Ondra kašlal na telku a snažil se o jakousi produkci sám ;-)

Naobědvali jsme se a potom honem do "Srdíčka" na "Motoráček". Tentokrát jsme přišli sice tak akorát včas, zato v perfektní náladě. Slůňata spolupracovala při ukazovacích říkankách, sbírala míčky do kyblíku (a kyblík ukradla, když jiné děti nesbíraly), snažila se nakreslit kolečko a kradla jiným dětem jejich hrkačky. Od tety Denisy (psycholožky) jsme se dozvěděli, že prý je OK, když toho tolik sníme. Nemáme prý vyvinutý trávicí systém; co sníme navíc, nestrávíme :o)) Jen naše mamina úplně nesouhlasila, že tedy o nic nejde. Prý má dvě miminka a vaří pro ně jak pro partu žravých puberťáků.
Po Motoráčku jsme v centru zůstali. Ondrášek byl minule velmi nadšen houpačkou, tak hned běžel k houpačce.

Markétka se nejvíce zajímala o nádobíčko a o zvířátka z farmy. Zhoupla se také, ale svůj šálek neodložila.

Naším nejoblíbenějším místem v centru jsou dětské záchodky. Jsou vydlaždičkované a zvuk se tam rozléhá. Jsou tam nočníky, které se perfektně přemísťují. No a ty mísy .... jen ta voda je tam nějak moc hluboko, až tam jsme nedosáhli. Nejprve jsme tam byli samotní (kromě dalšího kurzu Motoráčku za zavřenými dveřmi), což nám nevadilo. Chvíli jsme vozili kočárek a odrážedla. Ty jsme opravdu jen vozili. Maminka nás sice na ně posadila, ale to nás zatím nebaví. Zato jsme hezky rozházeli kuchyňku. A honili jsme se přes všechny místnosti a do toho výskali tak, jak jsme zvyklí doma (tzn. hodně hlasitě). Ale ty dvouapůlleté děti se na Motoráčku určitě soustředily :o)) Perfektní bylo, když skončili, bo jsem se mohli honit s Michalkou a Adélkou a hrozně moc nás to bavilo. Potom šla Michalka domů, tož my taky :-))
Doma děti vypadaly, jakoby své hračky neviděly snad sto let. Moc pěkně si spolu hrály ;-))

V centru jsme se ještě vetřeli na pondělní narozeninovou party pro děti, co měly narozky v lednu. Zvaly nás, ale my jsme ze začátku nevěděli. Pak už bylo pozdě. Ale !!! ... my jsme zkrátka tak strašně miloučcí, že nás na tu party chtějí !!!!
Den byl zkrátka naprosto perfektní. Až na maličkou nehodu. Maminka nás při vjíždění do domu vyklopila z kočáru. Pád to byl strašný, ale nic se nám nestalo. Ondrášek utržil opravdu pořádnou ránu do čela, ale jak je na ty rány zvyklý, tak ani neplakal. A Markétka chvíli plakala jen z úleku. Takže špatná z toho byla nejvíc máma.