Tak a máme po oslavách, odjela i babička s dědečkem a nám zase začíná všední život. Ale on ten život je i tak nevšední. Slůňata vkročila do druhého roku života jako už chodící miminka. A s tím chozením se všechno mění. Přijde mi, že tato fyzická dovednost je přímo napojená na duševní vyspělost. Každý den zírám a nestačím se divit, jak ta moje zlatíčka vyspěla. Nejen v různých dovednostech, ale také kolik mi rozumí, jak už s nimi mohu komunikovat a jak oni komunikují mezi sebou.
Dnešní foto je "od jídla".
Ale i se stolováním mám super zážitky: Miminka teď trošku protestují proti sezení v židličkách. Chvíli tam vydrží, ale pak už nemají čas na jídlo, bo potřebují objevovat svět. Takže chvíli posedí, ale pak s sebou šijí, stoupají si, odmítají otevírat pusinky ... zkrátka musí ven. Nechala jsem si Ondráška na klíně a Markétka kolem mne kroužila a občas otevřela pusinku, aby mohla přijmou lžičku jídla. Chtěla jsem dát Ondrovi napít, ale hrníčky s čajem byly zatoulané kdesi pod topením. I poprosila jsem Markétku, aby nám čaj donesla. Ona pochopila a přišla s jedním hrnečkem. Chtěla jsem jí dát napít jako první, ale ona mi odevzdala hrneček a šla si pod topení pro druhý a tam se napila. No, není to úžasné !!!!!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire