ČT - A jsme v Bruselu

Až do Kolína nad Rýnem byla cesta pohodová. Ale už před Kolínem začalo chumelit a od Kolína už jsme jeli sněhem. Ani v Belgii nevypadala situace lépe. Do Bruselu jsem dobruslili ve čtyři ráno. Děti byly nadšené, divoké a veselé, že jsou zase doma. O nějakém rychlém vložení do postýlek jsme si mohli nechat jen zdát. Nakonec se to neobešlo bez koupání (sousedé nám byli asi moc vděčni, pouštění vody budí ze spaní i mne a to se nedám jen tak vyrušit), po kterém už ta postýlka logicky navazuje. Po páte jsme byli v posteli i my s Martinem. A v půl deváté rychle vstát, obléct děti, udělat kakao, zavést maminku do práce a .... a sláva dítka už jsou v jeslích ;-) Ještě doma dost řvali, že do jeslí nepůjdou, ale nakonec tam vlítli, ani se za tatínkem neohlédli.
Já v práci na vše koukala jak čerstvě vyoraná myš. Ale strašně mne hřálo vědomí, že nejsem s dětma (bo práce je proti nim opravdu relax a to skoro vždy).
Doma žádné horko rozhodně nemáme. Musíme být dost oblečení. Holt velký byt, malá topná tělesa a jednoduché zasklení. Já když si vzpomenu na ty kecy ... prý, že v Bruselu dvojité zasklení nepotřebujeme, ty zimy jsou tady mírné ... hmm, to vidím a hlavně dost chladivě cítím. Zdá se však, že děti musely mít v jeslích strašlivou zimu. Po ránu jsem je oblékla do čtyř vrstev oblečení, ale z jeslí se mi vrátili se sedmi. Vypadají zdravě, tož to neřeším ;-)
Takže pohled z okna po ránu, tj. když už jsme šli do práce a do jeslí.

A ještě konkrétnější záběr na hřiště pod okny.

A po obědě dokonce vysvitlo Sluníčko.

ST - Máme dva roky !!

Ale zatím jsme to neoslavovali. Dětem jsem se rozhodli k narozeninám darovat cestu zpátky domů do Bruselu (ještě, že zatím nevnímají, že se tak děje na jejich narozeniny).
S dědečkem jel Martin ještě po ránu k lékařce a pak na sono do nemocnice. Naštěstí tam nic nenašli. Ještě jsme stihli oběd, darovat dětem koloodrážedla. Dokonce přišla přijít i babička a tak mohli s dědou darovat dětem batůžky. Celé to zdržení bylo dáno tím, že jsem nemohla najít a nakonec i nenalezla žádné své belgické dokumenty (např. bankovní karty, SIM karty, etc.).
Z Pardubic jsme vyráželi po třetí. Na večeři jsme se stavili v Plzni, kde chytl Markétku záchvat "prvního vzdoru". Chuderka, měla to jako třešničku na narozeninovém dortě. Ještě jsme dotankovali a přebalili na Rozvadově, kde si maminka taky koupila poslední levnou kávu a hurá do Německa .... jenže po 20 km jsme zjistili, že jsme na benzínce v Rozvadově zapomněli tašku s plinkama a věcma na převlečení a nejoblíbenějšíma knížkama. Tož jsme se otočili a jeli zpátky. Taška tam kupodivu byla a tak jsme dali Německo na druhý pokus ;-)
A tady alespoň malá fotodokumentace oslavenců - > oslava určitě ještě bude ;-)

 

ÚT - Táta se vrací

Ráno jsme byli s dědečkem na krvi. Já si mezitím s dětma zašla na kávu a paní prodavačka mne stihla švihnout o desetikorunu, což pak vyrovnala tím, že dětem darovala reklamního Supermana. Děda vypadal celé dopoledne fajn, ale po obědě se to zlomilo. Nějak ho ty bacily drtí.
Děti si opět hrály s Duplem a hlavně kostkami.
Ondrášku, Ty si ale šikovný!

Markétko, snad si do toho Ondráškovi nekopla?!?

Maminko, já?!?

Dobrý způsob, jak stavět věž ;-)

 Tak se posaďte vedle sebe, já vás vyfotím. Řekla jsem "posaďte"!

Tož takhle jim to šlo. Škoda, že nedokážu interpretovat, co tam říkají. Ale jsem si jista, že určitě ne to, co tam teď slyším ;-)

No a já už myslela jen na to, kdy pojedu na Ruzyň pro toho svého chlapa. Cestou jsem se ještě stavila pro Haboše, u kterého měli kluci odložené zimní  bundy a boty. A pak jsme spolu vyrazili na letiště. Stihli jsme ho několikrát objet, bo jsme vždy zůstali stát jen tu neplacenou čtvrthodinku. Nakonec jsme kluky nabrali na místě vyhrazeném pro autobusy hromadné dopravy. Ale to jen proto, že se mnou jel Haboš, bo já sama bych se toho neodvážila. Jo a cestou přes Prahu nás málem sejmula tramvaj.
Do Pardubic jsme stihli přijet tak, že se čerstvě okoupaná dítka stihla s tátou přivítat.

Oba měli velkou radost.

A nechtěli se táty pustit.

Mamince táta přivezl sárí, tož ho hned vyzkoušela.

Když jsem si na netu našla fotky žen v sárí, tak jsem zjistila, že jsme to točili na druhou stranu ;-)

PO - Sněžné radovánky

Ráno jsme vyrazili dědečkovi pro recept a zároveň odvezli auto. Nepochodili jsme, se sestrou jsme se domluvili na odpoledne. Dítka odmítla v Croozeru usnout a místo toho se rozhodla užít si sněhu. To je vlastně poprvé, co si ho sami od sebe tak moc užívali. Bylo to báječné.

NE - Vlhký mráz

Tož máme nemocného dědečka. Neděli jsme strávili doma, jen odpoledne jsme šli na procházku. Bylo odporně vlezle zima. Chtěla jsem si koupit džíny, ale nakonec si je koupila babička.

 

SO - Bruslení do Pardubic

V sobotu jsem se cítila už o dost lépe. Dítka naštěstí nevstávala příliš brzo. Dopoledne jsme se sbalili, se všemi se rozloučili a po obědě vyrazili. Na dálnici hned za Bělotínem jsme potkali dvě převrácená auta v příkopu, čímž jsem pochopila, že ta cesta nebude žádná sranda. Zvladli jsme ji v pohodě. Babička s dědečkem byli moc rádi, že nás zase vidí, jen dědeček byl nějaký zlomený chorobou.

PÁ - Nuda v Brně

Na půlnoc jsme chtěli vyběhnout na Špilberk nebo alespoň na Petrov. Ale skočili jsme u tržnice Malá Amerika a před hospodou U bernardýna jsme bouchli šampáňa. Asi půlhodinu jsme vyřvávali a vítali Nový rok a pak zapadli do té hospody pro bezdomovce a přítomným oslavujícím tam hráli (ehm ... hrála jen Zdenička) a zpívali a oni tancovali a byli rádi za tu novoroční návštěvu. Po druhé (hodině) jsme se zvedli a odešli dom, kde to nejprve zabalila skupina spící v obýváku a po naše ložnicová skupinka.
Ach to ráno ... kdo bude řídit zpátky do Lipníka ... jojo, pojďme na Petrov i na Špilberk ... Renátko, já dojedu šalinou ... Maňas tady jsou klíče a na téhle adrese mně vyzvedněte ... dobrou chuť k obědu ... Renátko, Marto, Michale vše dobré do Nového roku ... ta polévka je úžasná, no a to uzené, mohla bych ještě pár okurek ... čaj i kávu prosím .... jé děcka už jsou tady ..... Míro, to je nepodstatné, že nemůžeš najít brzdu ...
Tož a tady je teda ta naše novoroční vycházka (chybí Zdenička, která fotografovala) na Špilas !! Tento rok zkrátka nemůže být špatný !!

Z Lipníka jsem odjížděla až v sedm, ale ještě jsem se stačila se svými dítky před spaním pomuchlat.
No a takhle strávily dětičky první den letošního roku v Odrách. Uklízením ;-)