341. den - PO

Ta Mikulášská nám teda dala. A to jsem při odjezdu domů zaváhala a nedostala se do správného pruhu (zahnula bych akorát k sobě do práce), vjela do tunelu a z něj vyjela takřka na druhém konci města. Během neobvykle dlouhé cesty domů dítka samozřejmě usnula. Doma následoval pláč a komplikované znovuusínání.
Ráno se dítkám vůbec nechtělo vstávat. Z domu jsme se dostali až v devět a já si nadávala, že ještě nemám ten badge, abych mohla parkovat v práci. Takhle jsem se do jeslí štrachali autobusem. Zpátky nic nejelo, tak jsem šla pěšky a samozřejmě přišla pozdě ;-/
Poučena dnešním ránem jsem si v poledne rychle zařídila onen chybějící badge. A doběhla ještě domů, abych domovníkovi dala klíče, bo dnes se v celém domě prováděla desinsekce. Zpátky jsem si vzala auto, ať to parkování v té naší obtížné garáži nacvičím a jsem připravena. Povedlo se samozřejmě hned na poprvé. Nadšená jsem to volala hned Sebimu, který vyjádřil obdiv k mé odvaze a přidal ještě řadu dobrých rad, bo ten náš barák je prý na parkování fakt blbý (garáž v domě, kde bydlíme, je podle mne ale horší). Obědvala jsem s Gosiou. Vesele jsem se bavili a já přeslechla telefon. Až v kanceláři jsem zjistila, že mi volali z jeslí, že dítka nevypadají dobře a že si pro ně mám přijet. Tož jsem hned využila toho, že mám auto v práci ;-) Dítka naštěstí vůbec nevypadal tak špatně (po té Mikulášské mohla vypadat mnohem hůře), ale prý že mají velkou rýmu a jsou hodně unavené a bez pohybu. A že prý je tam nemocných hodně dětí - potkali jsme jinou maminku a další volali.
Majíc dítka naložená v autě rozhodla jsem se stavit u Sebastiána (stále ještě na nemocenské), bo jsem měla strach, že domluvenou schůzku ve středu nestihnu. Původně jsem nechtěli jít na návštěvu, ale Sebi chtěl a dítka taky, a navíc nám asi v tuto dobu zbavovali byt obtížného hmyzu, tak jsem se dala přemluvit. Co že říkala ta učitelka v jeslích?? Bez pohybu?? Sluníčka, nemáte být náhodu hodně unavená?? Tak proč tu lítáte jak šusy?? Zkrátka a dobře návštěva se povedla a protáhla se až do půl šesté. Mezitím přišla domů i Gosia. A samozřejmě se Sebim jsem nestihla probrat vůbec nic. Dítka však jen soplí, tož ještě uvidíme, co nám řekne zítra doktor, ale věřím tomu, že nás pošle zpátky do jeslí a já si dám se Sebim rande v tu středu.
Po návratu domů jsem to pochopila. Najednou jsem byla tak strašně unavená ... Dítka jsem namočila do vany, odsála, dopsala blog a teď pádím do postele vyspat se z té Mikulášské. Fakt nám dala zabrat ;-)

Ondráškova nožička ...

340. den - NE

Tož to byl teda den !! Vstávali jsme tak nějak normálně. Já po ránu ještě prala, vytírala, vařila. Na oběd jsem se snažila dítka nacpat, abychom to na té Mikulášské zvládli. Jak na potvoru vůbec nechtěli jíst (možná taky proto, že jsem je včera chválila švagrové, že jedí moc pěkně). Do Českého centra jsme dorazili místo ve dvanáct až v jednu, ale zase jsme měli krásné parkovací místo před Stálým zastoupením ;-) Slůňata hned nastoupila jako destruktivní jednotka. Místo toho, abychom si upravili choreografii, jsme se Simonou museli pořád ty lumpy honit. Lidé přicházeli, zmatek rostl, nebylo slyšet vlastního slova a do toho přítomný kazeťák byl celkem vyšeptaný ;-) Na první písničky ještě šel, takže jsem občas zaslechla, že zpívám jinak rychle (a se mnou všechny děti), ale pak klekl zcela a bylo to jen na mně. Kdo ví, jak zpívám, ten se musí pousmát ... ale dětem se to líbilo. Ještě, že jsem to postavila na Motýlkovských písničkách a znala jsem díky tomu texty. Pak jsem to teda už ukončili, ale Mikuláš stále nepřicházel, tak jsem ho volali, skákali jsme, udělali nové Kolo, kolo mlýnské, zazpívali tři koledy a pak už konečně přišel.
Součástí Mikulášského večírku byla i prezentace "bruselské" České školy bez hranic. Do tohoto projektu jsem lákána, ale do toho mám ještě své Motýlky, ti se mi však možná rozpadnou, bo mezi koncem školičky a začátkem Motýlků jsou jen dvě hodiny. A v tu dobu se musí stihnout oběd. A spousta lidí už teď je nešťastná kvůli blbému načasování, bo kolem jedné valná většina dítek chodí spinkat. A mně se sice do projektu České školy chce, ale na druhou stranu se nechci příliš vázat (v Motýlcích jsem si vlastním pánem) a dělat případně jen back-up je strašně nevděčná práce. Jenže ... nakonec je už dost drzé, že se svým falešným zpěvem, naprostým ignorováním rytmu a svými dost neladnými pohyby mám kroužek tanečků. Co pak se školičkou, kde má být i výtvarno?? A co moje děti??
Tož ty mají dnes své poslední měsíčniny před dovršením 2 let. V poslední době je hrozně baví prát (rozuměj dívat se na peroucí pračku či sušící sušičku - no ještě, že máme tu s prosklenými dveřmi), hlavně proto, že dokázou slovně vyjádřít, co se to tam děje - "točí, točí". Jídlu dnes opravdu moc nedali, i když jsem se snažila zkusit to na všechny chuťové buňky. Jejich dnešní vztah k jídlu dokumentuje toto zátiší s jejich jídelním stolečkem ;-)

Na Mikuláše jsem si s sebou vzala foťák (s otisky Markétčiných prstíčků na objektivu) i kameru, ale nějak nebyla příležitost je použít. Moje první fotka vznikla až v půl šesté, kdy už všichni odešli a začalo se uklízet. Se Simonou jsme koukali na Slůňata a další dívenky - dcerky některého z organizátorů z Besedy. Všichni čtyři seděli na podiu, kde předtím byl Mikuláš s čerty a anděly,  a každou chvíli si lehali a zase zpátky sedali. Všichni čtyři se u toho smáli, nám se to taky moc líbilo a Ondra se smál nejvíc a najednou ze Simony vypadlo: "Tý jo, vždyť on to leaduje!!" A bylo to tak, v těchto skopičinách je náš Ondra vždycky vůdce. A já tedy rychle běžela pro foťák, že to alespoň vyfotím, ale to už se změnilo zaměření Ondrovy pozornosti. Takže jsem je zachytila jenom takhle.

Ondra pak vyběhl, vyzývavě se zasmál a všechny tři holčičky utíkaly za ním. To jsem sice fotila taky, ale nějak jsme to s tou mou zrcadlovkou nezvládaly, všechny fotky jsou strašlivě máznuté. Tož sem alespoň dávám později bloumajícího Ondráška.

A Markétku, která právě ukořistila část papírového řetězu.

Pak jsem si všimla, že se Markétka dostala zpátky k pódiu a probírá se tam Mikulášskými čepicemi.

Čapka ji moc slušela, ale jen jedna ji nestačila. Nakonec si nasadila všechny tři.

Ondrášek mezitím chodil a zjišťoval, co by mohl kde "stopit".

No a na závěr jsem zachytila dvě velké kámošky; Markétku a Simonu.

Ty dvě si byly sympatické od začátku, ale na Mikulášské se do sebe úplně zamilovaly. Marktéku Simču dokonce upřednostňovala před maminkou. Jednou se tak ke mně rozběhla, ale v posledním okamžiku si to rozmyslela a skončila v Simončině náruči. Zkrátka velké kamarádky.

339. den - SO

jojo, zatím pořád ještě sobota, do neděle pořád zbývá 20 minut, jenže v neděli jsem odpovědná za diskotéku prcků na české Mikulášské a jediné, co jsem si zatím dokázala připravit je stáhnutá Mašinka od Turbulenc ... tož děti držte mi pěsti, ať se tam potom spolu nenudíme
PS: dětí má být takřka SEDMDESÁT!!!

Tož jsme dnes nakupovali - proti minulému týdnu úspěšně, maminka zvláda už Brusel autem bravurně !!
Tož dnes chodí Mikuláš s čerty .... mi přišlo, že ty naše děti už měly Mikuláše dva a ještě je jeden čeká zítra ... ale nakonec mne napadlo, že jahody v prosinci, to je taky takový Mikuláš ;-)

Markétka si vzala jahody k sobě, ale jen proto, aby krmila Ondráška.

A jak Ondrášek pěkně zobe Markétce z ruky ;-)

 

A taky jsme dnes stihli jeden Skype video telefon s tátou - už tam měl tmu, nemohli jsme s ním mluvit moc dlouho. Ale měli jsme radost, že ho vidíme ;-)

338. den - PÁ

Dnes ráno jsme se vykašlali na autobus a šli do jeslí pěšky. Měla jsem ohromnou radost, že jsem se k tomu odhodlala. Trochu k tomu přispělo i to, že v autobusu začíná více lidí pokašlát. Tomu přece nebudu vystavovat své děti. A cestu jsme bez problému zvládli během necelých 20 minut. Tož, nebude-li pršet, pěšky, bude-li, autem. Jen jsem si k naplnění tohoto předsevzetí nedošla pro badge, abych mohla parkovat v práci. Chtěla jsem se tam stavit cestou na francouzštinu, ale byla jsem zastavena Vánoční party našeho oddělení. A udělala jsem dobře ... jsem to včerejší popíjení s Milenou zapila sektem s kolegy :o))
Děti musely být tento rok neuvěřitelně hodné. Včera měly Mikuláše od Mileny a dnes dostaly Mikuláše z jeslí. Jen toho sladkého za ty dva dny měly tolik, že jim to musím stopnout, bo pak odmítají cibuli s cukrem. A tu teď musí, bo se mi zdá, že na ně něco leze.

Sluníčka se pokouší dostat do zataveného Mikulášského talíře plného dobrot.

Nakonec s igelitem musela bojovat máma. A tady už je Mikulašský talíř vydaný na pospas.

Nacpané pusinky mých dětí ... Ať žije Mikuláš !!

Volal táta, ale děti na něj neměly moc čas, bo se potřebovaly plně věnovat Mikulášským dobrotám. Domluvili jsme se, že se zítra kolem poledne sejdeme na Skype, ale mám pocit, že my to nemůžeme zvládnout. Musíme doplnit zásoby cibule a cukru a taky koupit nějaké nové body a punčocháčky. Ondrášek musel být ráno převlečen a jediné čisté punčocháčky byly ty nádherné červené, co má na fotkách.

337. den - ČT

Kolem šesté k nám přišla teta Milena a přinesla dětem Mikuláše. No to bylo radosti !!!! Chvíli po Mileně přišla Simona. Tu jsme viděli poprvé v životě a hned se nám zalíbila. Doufáme, že ji uvidíme častěji. A maminka si dala slivovici se Simonou a červené s Milenou a je jí hrozně krásně. Zkrátka a dobře bez "social life" to nejde. Takže děti šly do postele spokojené a maminka jde taky :o)
Tož zpátky ke čtvrtku: Děti se v jeslích fotily, byla nám dána adresa, kde můžeme zkouknout fotky, abychom věděli, co si objednat. Jak já, tak Bětka na tu stránku koukáme každý den a nic. Dnes jsme se proto raději zeptaly. No a oni se spletli; dali nám adresu na prcky a přitom ta adresa je na velké děti z jeslí. Tož koukněte na Markétku i Ondráška. Doma, když jsem se na fotky dívala s dětma, mne absolutně dostalo, jak vykřikovali jména dětí, které viděli. Vůbec jsem to nečekala, strašně mne to překvapilo a nadchlo. Ale asi si v tomto věku už hodně pamatují ;-)
Tož Milena přišla a přinesla dětem Mikulášské balíčky. Děti absolutně nadchla.

Balíčky byly naprosto úžasné; nejen sladkosti, ale také banány a mandarinky, síry a hlavně každý dostal pět skákacích míčků. Takových těch hodně skákacích, co vypadají jak duhovka.

Po chvíli dorazila i Simona. Se Simonou budeme připravovat tanečky na Mikulášské pro sedmdesát (sic!!) dětí.

Ač jsme ji viděli poprvé v životě, okamžitě jsme zjisitili, že je to naprosto úžasná bytůstka.

 

Strašně moc blbnula s děckama, ale to už jsem nestihla zachytiti. Už se na ni v neděli moc těšíme.

336. den - ST

Dnešek začal rozlitým mlékem, Ondrovým řevem, který na cestě do jeslí vystřídal řev Markétky. Ondra se seznámil s výsledky příčiny a důsledku "když rozliji mléko, tak už si ho nevypiju" a u Marky maminka použila svou převahu a nedovolila ji do jeslí vzít si hrneček. Takže tam lekci a příčině a následku dostala zase maminka ;-)
Dnes jsme jeli pro fakturu do MediaMarkt. Vůbec se mi autem jet nechtělo; ještě pořád mi Brusel za volantem nedělá dobře. Ale nakonec jsme všechno krásně zvládli. Stihli jsme i nakoupit v Cora. Děti tam obvykle dělají strašný bugr, ale tentokrát byly strašně fajn. Možná také proto, že jsem na ně byla sama. Třeba už jsem pro ně autorita a další osoby mi to jen nabourávají ;-) Jo a mimochodem, jeli jsme tam hlavně pro plínky. Nakonec jsme koupili všechno možné, jen ty plínky ne.
Na cestě dom nám volal táta z Indie.

Přezouvání doma po návratu z nákupu

Mlíčko na dobrou noc.

335. den - ÚT

Tož dnes to byl takový trošku uhoněný den . Uhoněný za autobusem a pokaždé jsem ho stihla ;-) A taky ušpiněný. Ondrášek dnes odmítl opustit byt bez svého pejska, Markétka bez svého mimina. Oba pováleli už ve výtahu, na schodech před domem a s miminem Markétka vytřela podlahu v autobuse. Cestou do jeslí skončil pejsek v kaluži a mimino obličejem v bahně. A celé jsme si to zopakovali odpoledne, jen jsem šli delší dobu, tzn. vytřeli jsme toho více ;-)
Doma jsme si hráli, ale já už se nemohla dočkat, až půjdou spát, já dám prát a pak sušit .... sušička je absolutně báječná!!! Tak měkkounké prádlo jsem neměla ani nepamatuji. Zítra do toho jdu znovu.
Jo a Slůňata jsou dobří závisláci a to nejen na miminu a psovi. Každý den si vyberou nějaký předmět, který odmítají opustit a se kterým jdou na konec spát. Jako třeba tady Markétka musela jít s kostičkou z Mluvícího hrnce i do vany.

Jo a taky jsem včera večer vytáhla stativ a zkoušela první fotky s ním. Ale moc mi to nešlo. Budu muset ještě nastudovat, jak ten stativ správně nastavit. A dnes děti našli šroubek - patří k jedné nožičce stativu. Bohužel ale nenašli matičku, tož tu budu muset dokoupit.