Děti se překonávají; dnes vstávaly po více než 12 hodinách spánku. Pravda, Ondrášek měl více než hodinové intermezzo kolem půlnoci :o) Vypuštěni z postýlek začaly radostně pobíhat, pokřikovat a výskat, lézt na křeslo a dolů, "skákat" na matraci tj. využívat toho jak péruje. Slůňata se totiž chystají na své vlastní skákání. S oběma už delší dobu trénujeme vyskočení ze dřepu (vyskakuji s nimi já), ale oba se už snaží i samostatně - pérují v kolenech, ale i na špičkách a sami si dřepají a pokoušejí se o výskok. Tož takhle nahatí dováděli, svá střeva si mačkali ... a maminka pak měla co uklízet :o))
Snídani máme už třetí den dost dobrou: Ondrášek mazanec s máslem a Markétka chléb s pomazankovým máslem. A běda se splést! Dopolední spánek moc nevyšel a oběd maminku totálně vytočil (ale byla již podrážděna jinými okolnostmi nesouvisejícími se Slůňaty). Rychle jsem děti oblékla a vyhnala na zahradu, nechala je vyběhat a pak je naložila do Croozeru a hurá na procházku. Bylo neuvěřitelně teplo a slunečno. Procházeli jsme se dlouho zámeckou oborou a zašli jsme i k Rusavě. A pak hurá domů, povečeřet a spát. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjístila, že jsou teprve čtyři !!! Děti běhaly po zahradě a já do sebe valila kávu a čokoládu, abych to do "večerky" vydržela. S dětmi jsme si pak prohlíželi knížky, zvonili si na nosy a zpívali (už oba pískají na flétničku; dlouho ji jen ocucávali a já jim nebyla schopna vysvětlit, že do toho mají fouknout nebo zatůtat). Večeře cestou nejmenšího odporu, bo stejně už jdou jen do vany a do postele a kuchyň i tak po tom obědě musím vygruntovat. Po koupeli však chytli druhý dech a neuvěřitelně řádili. Opět si střeva pomačkali a zopakovalo se ranní uklízení :o))
Tady mi přijde Ondrášek k sežrání :o)) 
Markétka se na naší procházce i prošla (koukali jsme z mostu na Rusavu, tak jsem nefotila, ale jistila svou dceru). 
A konečně taky jedna nočníková Ondráškova :o)
A je tu konečně nefalšované jaro!! A my ten krásný jarní den strávili skoro celý venku. Po krátkém dopoledním hraní doma jsme vyběhli na zahradu a těšili se Sluncem, trávou, krásným dnem. Slunce si užívala také naše cizí babička. Dítka skotačila, zvláště Ondrášek. Běhal sem a tam, křičel, výskal, dupal, lezl na lavičku a zase dolů. Markétka byla zaujmuta babiččiným čaganem a za žádnou cenu se ho nechtěla pustit.Pak se přece jen dala zlákat Ondráškem. Ukládání již unavených dětí do kočáru na spaní bylo provázeno nesouhlasným pláčem. A po obědě už jsme byli na zahradě zase. Ale jen na chvíli, bo jsme potom osedlali Croozer a valili do centra na Motoráček. Děťátka opět úžasně spolupracovala. Pak radosti herny, vyběhnout na trávu, ve vozíku domů a opět zahrada, večeře a spát.No, jestli jsou ty děti utahané jako já, tak by se neměly zítra vzbudit před devátou :o))
Vylézání a nalézání do Croozeru v jeden okamžik. 
To samé, ale v pokročilejší fázi a z větší dálky (máme-li trakař dělat ve cvičení, Ondrášek většinou dost protestuje :o)). 
A abychom tu taky měli Markétčin obličej :o))
Jo a nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem trpělivá, ale můj život se Slůňaty, zvláště jejich samostatné stravování, mne přesvědečuje o opaku. Jsem naprosto neuvěřitelně trpělivá !!
A ještě: dnešní den zanechal Ondrovi šrám přes celou tvář a Markétce sedřený nos.
V noci se dítka trošku budila a ani já jsem nespala zrovna skvěle. Rozvláčná maminka vnímala dopoledne taky trošku rozvláčně - ke spaní se děti dostaly až po jedenácté. A odpoledne bylo focení v MC. Přišli jsme tam ve výborné náladě, ale přesun do místnosti s fotografem přinesl změnu nálady u Ondráše. Stálo mne to spoustu přemlouvání, aby nenaříkal a netiskl se stále na mne. Nakonec, dle krátkého přehledu na fotografově přístroji (Nikon D800), fotky s Ondrášem dopadly mnohem lépe než Markétčiny fotečky (byla příliš živá a rychlá, pan fotograf neměl šanci). A společná fotka dětí ... tož to bylo takřka nemožné :o)) Aby byly děti spolu, nechala se s nimi vyfotit i maminka. Škoda jen, že doma před odchodem do MC ve volbě, zda se učiní krásnou nebo umyje nádobí a trošku poklidí, volila nádobí :o))
Děti konečně nadchla odrážedla. Ondrášek si ukořistil motorku a vesele se na ní přemísťoval, Marky to odrážení moc nešlo, ale na motorce se jí sedělo skvěle.
A stále ještě jsme rozmazlováni a budíme velkou pozornost dětí i jiných maminek. Říkala jsem si, že dítka už jsou větší a tak to pomine, ale kdepak!! Pořád jsou malí štuplíci a velmi roztomilí a navíc jak jsou dva ... Jen mám chvilkama strach, abychom tím už taky někomu nelezli na nervy. Celkem bych to chápala.
Marky na motorce - a panu fotografovi nepostála a nepostála ani na té motorce. Já fotila mimo "pozadí", tak tu jednu pěknou Marky mám a pak mi zapózovla ještě tady.
Ondrášek odmítl pít ze svého hrnečku či se nechat obsluhovat svou maminkou. Teta byla udivená, jak pěkně pije ze sklenice. Inu ten trénink na pivu se musí někde odrazit :o)
Markétka chtěla papat v židličce a v tu ránu chtěly do židličky i tyto čtyřleté slečny. Jen naše Markétka odmítla sedět v té nejmenší židli :o))
Maminka mohla volat jak chtěla, že už se jde domů, děti se chtěly houpat s Eliškou.
Ještě na zahrádce kolem centra děcka běhala po svých, ale jak jsme vyjeli na ulici a já je dala do kočarů, tož to byl řev !!
A ještě poznámka ke stravování v centru: děťátka se dožadovala krmení, ale odmítla Pribinák, přesnidávku, banán. Dožadovala se Brumíku (nadýchaný kakaový piškot s krémem uvnitř), který tam jedly jiné děti. Také se u jiných začala stravovat, tož jsem koupila tři Brumíky (jeden na vrácení), ale opět jsem neuspěla. Děti se nechaly krmit ještě ani ne čtyřletou Eliškou. Tož jsem jí ty Brumíky dala všechny, aby se ta moje dítka nasytila, když od mámy odmítají.
Markétka po koupeli. 
Dívčí akt:o)
Děti mordují maminku :o)
Maminka měla celkem problém vyfotit nás najednou, ale podařilo se.
Fotečky však nejsou příliš rozmanité :o))
No a tady malá ukázka, jak se Ondrášek ksichtí, když se snaží vyslovit některá slova :o)) Ale žvatlá naprosto úchvatně!
A ještě jedna společná našich malých oslavenců :o)
Odpoledne jsme vyrazili ještě na hernu Babysings. V interiéru byla tma a tak se fotilo zase až venku. Markétka s balónkem a kamarádkou Eliškou.
A ještě jednou Markétka s Eli.
Ondrášek ten se dívčího povídání neúčastnil.
Raději si sám hrál s balónkem.
A byla to velká švanda !
Odpoledne jsem sedli na kola a vyrazili. Nebylo to moc daleko, bo to bylo po zimě poprvé.
Markétce a Ondráškovi chutná :o)
A ještě zblízka :o)
Krátký výlet jsme zakončili na hřišti, kde si děti vyzkoušely houpačky, skluzavku a poprve si hrály i na písku. Ondrášek byl okamžitě nadšený a písku si moc užíval. 
Markétka byla nejdříve znechucena, protože písek hrozně špinil, ale nakonec se jí hraní na písku dost zalíbilo.
Děti tátovi předvedly všechny své kousky; např. jak obratně zdolávají lavičku. 
A taky v jarním slunku vyfotil Ondráška a maminku.
Ač jsme na dnešek plánovali cyklistický výlet, vše bylo nakonec jinak. Tatínek měl po obědě ještě zařizování a maminka byla objednaná k zubaři. Tatínek tak celé odpoledne blbnul s dětmi sám. A až večer před usnutím předvedla dítka své pravidelné rodeo oběma rodičům. 
Markétka se na naší procházce i prošla (koukali jsme z mostu na Rusavu, tak jsem nefotila, ale jistila svou dceru). 
A konečně taky jedna nočníková Ondráškova :o)
To samé, ale v pokročilejší fázi a z větší dálky (máme-li trakař dělat ve cvičení, Ondrášek většinou dost protestuje :o)). 
A abychom tu taky měli Markétčin obličej :o))
Jo a nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem trpělivá, ale můj život se Slůňaty, zvláště jejich samostatné stravování, mne přesvědečuje o opaku. Jsem naprosto neuvěřitelně trpělivá !!
Ondrášek odmítl pít ze svého hrnečku či se nechat obsluhovat svou maminkou. Teta byla udivená, jak pěkně pije ze sklenice. Inu ten trénink na pivu se musí někde odrazit :o)
Markétka chtěla papat v židličce a v tu ránu chtěly do židličky i tyto čtyřleté slečny. Jen naše Markétka odmítla sedět v té nejmenší židli :o))
Maminka mohla volat jak chtěla, že už se jde domů, děti se chtěly houpat s Eliškou.
Ještě na zahrádce kolem centra děcka běhala po svých, ale jak jsme vyjeli na ulici a já je dala do kočarů, tož to byl řev !!
