212. den - PÁ

Přespala jsem u Gosi a Sebiho. V tuto chvíli jsem ještě netušila, že u nich budu spát a bydlet další tři týdny. Po ránu telefonát do realitky a landlady. Konzultace s kdekým, ale především s Michalem, polským právníkem z naší unit. Zaslány dva doporučené dopisy - landlady a realitce.
A večer byla party - fondue u Gosi a Sebastiana spolu s Hermanem a Gosiou. Kolem desáté jsem odpadla.

211. den - ČT

Do práce jsem šla jen na půl dne, bo na druhou bylo naplánované setkání s landlady. Konečně to bude podepsané a já budu mít pokoj. Ale v metru jsem dostala telefonát, že paní nemůže ve dvě, ať příjdu až ve tři. Naštvalo mne to. Byla jsem tam ve tři a ještě 10 minut čekala. Nakonec teda podepsáno, jenže ouha ... Oni chtěli, abych podepsala stavy elektroměru, vodoměru a kalorimetrů. Bránila jsem se, ale nakonec jsem usoudila, že se mnou jednají férově a podepsala. Landlady řekla, že ji nevadí, nastěhuji-li se už dnes. Tož jsem chtěla klíče, ale ouha ... prý si je mám vyzvednout u domovníka. "Vaše francouzština je výborná, to vy zvládnete." Odjezd na Ambiorix, domluva s domovníkem převzetí klíčů a stěhování od Sebastiánů. Ale ouha ... do takového bytu nemůžu přivést děti. Tapety jsou částečně odlepené ze stěn, na zdech jsou hřebíky a stěny jsou neuvěřitelně zašlé a špinavé. Do prdele!! Houston, we have a problem.

Dětičky byli  v Pardubicích nejen s babičko a dědečkem ale také s bratrancem Radimkem. A ten se rozhodl, že je doveze ukázat do Stolan. A jeho rodiče mi poslali pár foteček. Děkuji .o)

Tož tady je babička a dědeček se všemi svými vnoučaty: čtyřletým Radimkem, rok a půl starými Slůňaty a tříměsíčním Karolínkou. Tak maličká a už na motorce :o)

A tady se Slůňata prohání (no spíše stojí) na motorkách.

Děcka, kam to koukáte? Jéé, traktůrek.

Tož jedem, ne!

210. den - ST

Po ránu cesta do Prahy: Pendolíno bylo plné, ale i obyčejný rychlík mne dovezl včas. Epso testy se mi zdály být celkem lehké, ale to vůbec nic neznamená :-) Ještě před začátkem jsem si stačila domluvit rande z Žofijí, což mělo za následek, že na letiště jsem rozhodně střízlivě nedorazila. Ještě rychlý telefonát Gosie a už hurá do letadla. Tentokrát jsme měli jen 15 minut zpoždění. Postel u Sebastiánu na mne už čekala.

199. den - PÁ

198. den - PÁ

Tak dnes jsem byla v práci jen na půl den, bo jesle jsou dnes jen do 12:30.

197. den - ČT

Fakt že jo. Markétka čůrá i kaká do nočníku. Nevím, jak ve školce, ale doma naprosto pravidelně. Teda, když to stihnu ;-)) Oba pak nočníky ještě využívají jako odrážedlo, vozíček a klobouk - bohužel ;-)

196. den - středa 15. července

Tak jo, maminka opět přisuzovala dceři zlé úmysly a ona zatím zase začala chořet. Asi od půlnoci celá hořela. A přes veškeré mé snahy během noci jí teplota neklesla a tak jsem telefonovala do práce a do jeslí, že dnes zůstáváme doma. Byl to dost náročný den; Ondrášek řádil jak černá ruka. Je to strašná změna, když se člověk žijící s dětmi v samostatném domě najednou ocitne v činžáku. Navíc je tu laminátová plovoucí podlaha a na té je slyšet, i když upadne list papíru.Takže hluku tu bylo i během nehlučné zábavy strašně moc. Ale samozřejmě, že u nehlučné zábavy nezůstalo ;-) Kolem páté konečně Markétce klesla teplota a tak se přidala k Ondráškovi. A to byl teprve šrumec ;-)
Zdá se mi, že se Markétce klube špičák a tak to její choření přisuzuji zubům. Doufám, že zítra už bude O.K. Spát jsme šli už v sedm a ona měla opět teplotu. Tož uvidíme.