250. den - PO

Tak jsem využila toho, že Markétka vypadala trochu nastydle a zůstala doma. A čekala na technika z Belgacomu, který měl přijít zkontrolovat a zaktivovat telefonní zásuvku, abychom mohli mít internet.  Měl přijít mezi 8 ranní a 5 odpolední. Samozřejmě, že jsem voalala providerovi, zda by mi nemohli říci alespoň jestli přijde dopoledne nebo odpoledne, bylo mi řečeno, že pokud to chci takhle přesně (sic!!), tak prý mi dá listopadový termín ... Tož jsme s dětmi trávili pondělí celý den doma. Kolem druhé odpolední jsem už začala být hodně nervózní. Hned od rána jsem si říkala, že v téhle zemi je možné, že já strávím celý den doma, utratím jeden den dovolené a technik nedorazí. Naštěstí kolem třetí se objevil a během 15 minut jsme měli linku zaktivovanou.

Děťátka mne během svačinky překvapila. Zcela spontánně si sedla v kuchyni na zem vedle sebe.

Hned vedle dveří.

Nožičky chvíli natažené, chvíli pokrčené.

A mimochodem jsme ten volný den využili k ostříhání. I když tady jsou ještě nedostříhaní. Nicméně výsledný účes i tak moc hotově nevypadá. Ale to jim doroste :o))

249. den - NE

Tož dneska máme dvacet měsíců !!! Původně jsem pro děti a sebe měla naplánovaný cyklistický výlet, ale pak jsem pochopila, že je to nad mé síly a že i děti zřejmě ocení, když se i dnes vrátíme na písek.

Tak a jsme na písku

Ondrášek byl vyhnán od velmi pěkného traktoru s návěsem.

Jedna holčička tam pracně nadělala spoustu báboviček a pak odešla. Příležitost pro Slůňata. A Ondrášek se ji hned chopil. Holčičku to pěkně naštvalo. Vrátila se a začala jim francouzsky vyhrožovat. Nepomohlo to, tak se alespoň snažila zničit zbytek báboviček sama :o)

Markétka asi kouká na tu holčičku.

Ondrášek si našel novou kamarádku. Ona mu nejprve všechno vzala. Ondra si to sice nechtěl nechat líbit, ale dívenka byla v hmotnostní, velikostní a věkově přesile. Tak jsem Ondráška popostrčila, že takhle teda ne a ať alespoň jeden kyblík a lopatku holčičce vezme. Její rodiče na mně trošku zírali. Byli to Chorvati a rozuměli :o))

Markétko, kdepak máš nožičky.

Ondrášek soustředěný.

Ondrášek si půjčil kolečko a šťastně s ním jezdil po písku.

Markétka kouká po starších dětech.

A jsme zpátky na Ambiorix a běžíme po trávě.

Občas ztratíme směr ...

... protože se nám míč zatoulal neznámo kam.

Fotbal nás baví.

Hrajeme ho rádi :o)

248. den - SO

Tož dnes jsem měla po ránu naplánovanou výpravu na nákupy. Nejdřívě jsem si ale chtěla koupit lítačku na hromadku ... naše dopoledne bylo vyplněné čekáním v řadě. Pravda, nečekali jsme, cestovali jsme metrem tam a zpátky, abych to náhodou neprošvihla. Pak jsem museli jít taky nakoupit něco k jídlu, aby dítka netrpěla hlady. No a pak se to konečně povedlo, ale bylo už dvanáct, tož jsme jeli domů poobědvat a spát. By mne zajímalo, jak to v těch jeslích dělají, že jim i ta moje dítka jdou spát, bo dnes se to bez hlasitých protestů neobešlo.
Po spánku svačinka (resp. druhý oběd, bo oni si potrpí na vydatné svačinky) a hurá na písek. Byli jsme tam poprvé od našeho druhého pobytu v BXL. A děťátka to tam moc bavilo. I když ze začátku byla dost zaražená, bo takový nával jsme tam ještě nezažili. Nicméně, jak jsme vyrostli, tak jsme si troufli i na tu vyšší skluzavku, na které se leze po horolezecké stěně. A to nás taky moc bavilo.

Ale maminka dítka fotila jen na mini skluzavce.

Ale ta nás taky moc baví.

Skluz to i tak má.

Kam to koukáš, Ondro?

Markétko, odpočíváš?

A karamboly se nám tady taky podařily.

247. den - PÁ

Tož dneska po ránu makačka jak blázen: děcka rychle do jeslí, pak rychle do banky - tam mne obsluhoval strašně milý pán, bohužel strašně pomalý a né zrovna schopný - , a z banky rychle do práce, bo dnes jsem byla v Reading room. Jen, co jsem skončila tam, tak jsem utíkala na Botanique, bo tam jsem měla rande s Veronikou, od které mám převzít tanečky pro děti od 3 do 6 let. A samozřejmě taky pro moje prcky. Fakt docela nabušený den. Ještě teď, jak to píšu, jsem zadýchaná ;-)
Pro děti jsem šla dříve a poté, co jsme se doma najedli, tak jsem vyrazili na hříště. Tentokrát jen na motorkách. Tož to jsem si dala !! Dítka byla ze začátku úžasná. Na hřišti jsme byli sami, což se mi zdálo naprosto ideální, né tak mým dětem. Vypadá to, že dávají přednost vzájemné strkačce s mnohem většími a staršími dětmi ;-) Pak na hřiště přišla Italka s pětiletým synkem a dvouletými dvojčecími kluky. Půjčila jsem jim motorky, bo moji trpaslíci měli jiné zájmy. Ty je však rychle opustily, když viděli, že jejich motorky využívají jiné děti ;-) Pak jsme se šli podívat na velký vodotrysk na Maria-Louise Square. A tam to začalo. Markétka odmítla jet na motorce, jít za ruku, nechat se nést a držet motorku.Skončilo to tak, že jsem nesla Markétku, dvě motorky a táhla za sebou za ruku Ondráška. To si příště rozmyslím, jít někam dál než jen před barák, jen na motorkách.

Markétka má klouzačku sama pro sebe. Je to takový tobogán, dost vysoký, ale zdá se být bezpečný i pro takové prcky. Sjíždíme mnohem nebezpečnější, i když tak nevypadající skluzavky.

Dítka koukají na tu výšku.

A tady ukázka, jak složité je dostat se až k tobogánu. Schody jsou pohodlné, ale ten poslední schodek je hodně vysoký a Slůňátka v té "vstupní bráně" hodně bojují.

Markétku ta výška pokaždé překvapila.

A klasická houpačka, na které maminka může houpat oba sviště najednou.

246. den - ČT

Tož dnešní ráno mne překvapilo, bo děťátka byla naprosto úžasná a i do jesliček vešla sama, i když Markétka neopomněla přidat alespoň svůj půlminutový nářek. Nepříjemnost přišla až po obědě, kdy jsem dostala email od své bytné. Vypadá to, že se vyhrožování soudem nevyhnu ;-(( Zkazilo mi to náladu na celý zbytek dne.
Když jsem došla do jesliček, tak děťátka vypadala spokojeně, ale paní učitelka (?) mi řekla, že Markétka byla celý den odmítavá a že se s ní něco děje. Asi důsledek toho, že odjel tatínek ;-( Když jsme přicházeli domů, tak děti už u schránek kričely "tati, tati, tati" a pak tátu doma nepotkaly. Naštěstí doma nabývá prioritu jídlo a tak se sháněly více po něčem k snědku.
Plánujeme v neděli výlet na kole. Mám to Croozera, ale ještě tu nemám kolo. To mám od včerejška půjčené a dnes jsem si dokonce půjčila součástku, která umožňuje napojení oje Croozeru ke kolu (bo tu jsme taky nechali v ČR). Tož to vypadá, že se snad výletu zúčastníme. I když ... výlet zahrnuje přesun vlakem, jízdu na kole - asi 60 km, prohlídku zámku a zase přesun vlakem zpátky do Bruselu. Není jeden rodič na dvě děti málo ??

Tož to je dětský pokoj našich dětí.

Ondrášek se nemůže trefit s hřibem do díry.

Strašlivě ho to rozčílilo. Markétka nerušeně pokračuje v prohlížení knížky.

245. den - ST

Tak to v tuto chvíli dělá skoro 100 dnů, co nepřispívám ;-(( Nějak se nám to stěhování do Bruselu zkomplikovalo a sama nevím, zda už všechny komplikace končí.
Děťátka to v jesličkách kupodivu po té strašně dlouhé přestávce zvládla dost v pohodě. Jen máme těžké večerní usínání. Pro Markétku bylo usínání těžké vždycky, ale teď se zdá být ještě těžší. Asi tři dny usínala naprosto v pohodě - zabírala metoda oderského dědečka, ale pak se to zkomplikovalo. Jednu noc strávila Markétka strávila s námi na nafukovačce - nevyspali jsme se ani jeden. Nejhorší je, že stále vykřikuje "mami, mami" a mně to málem srdce utrhne. Jenže potřebuji, aby spala ona a abych se vyspala i já. No a ke všemu nám dneska odjel tatínek a vrátí se nejdříve za tři týdny.

244. den - ÚT

Tatínek si hrál s dětma a já to fotila. Škoda, že tatínek byl v trenkách a tak to není moc publikovatelné :o) Ale něco málo se přece jen najde :o)

Naháčci v akci.

Markétka leze z tunelu vytvořeného z lehátka.

Ondrovi se ale v tunelu líbí.

Markétka dělá "hají".